V matném podzimním světle čas na kousky mě krájí,

listuje v mojí duši jak v prošlém diáři.

Jizvy po starých ranách tiše se otvírají

a dávno zaschlé slzy zas cítím na tváři.

Vybírám z truhly v srdci poklady, které zbyly:

naivní dětské plány s touhou dotknout se hvězd,

zažloutlé mapy z mládí, co nikdy neplatily,

dopisy plné něhy, ztracené v půli cest.

Dnes už bych nespočítal to, co být jinak mělo...

Nemám víc v sobě lásku, zmizela v temnotách.

Ty silné okamžiky, kdy srdce krvácelo,

teď vystřídala bolest, na kterou sedá prach.

Při každém ohlédnutí mají mě ve své moci

vzpomínky rozdrásané v nedonošených nocích.