Zamiloval se jeden muž do dívky s milým úsměvem,

Amor byl k němu milostiv, měla ho také ráda.

Srdce při jejím spatření odpovídalo záchvěvem,

stala se tou, s níž jeho svět navždy stojí a padá.

Když jednoho dne řekla mu, že na měsíc pryč odletí,

protože si to žádají pracovní povinnosti,

chviličku velmi smutný byl, však napadlo ho vzápětí,

jak ten prázdný čas překoná, svého stesku se zhostí.

Vzal všechny svoje úspory a na dřevo je vysázel,

nechal vytisknout portréty s dívkou, k níž tolik cítí.

V noci je všude vylepil, ráno pak městem procházel

a hleděl, jak ta něžná tvář na každém rohu svítí.

Za měsíc dívka zůstala v šoku z reakcí lidí:

všichni se před ní klaněli, jako když zázrak vidí.