Čím dál méně toho bylo, co by něco znamenalo,

cítila se, jako když je stará nejmíň tisíc let.

Potom všechno změnilo se, divného se cosi stalo,

temný anděl s chladným srdcem ukázal jí jiný svět.

Objevil se jedné noci po dni, který proplakala,

vynořil se z tmavé mlhy hned, jak půlnoc odbila.

V jejích snech ji doprovázel, po letech se zase smála,

odletěl pryč se svítáním, dříve než se vzbudila.

Vyzvednout pak přicházel ji z marnosti a smutku žití,

pomáhal jí snášet tíhu, která na ní ležela.

Objímal ji svými křídly tam, kde černé slunce svítí,

stokrát se s ním narodila, vždy, když předtím zemřela.

Naplňoval její srdce dekadentní závratí,

všední svět byl pro ni místem, kam se jednou nevrátí.