Domů se dnes vrátila moje milá bez hlavy.

Byl jsem zvyklý trochu níž podívat se většinou.

Když pak pohled zvedl jsem, začal jsem mít obavy,

v panice jsem přemýšlel, co je toho příčinou.

Její vlasy, její tvář stěží jsem si vybavil,

nyní byly náhle pryč, zmátlo mě to docela.

Snad ji někdo okradl, snad ji život popravil,

nebo možná dokonce nikdy hlavu neměla.

Až s ní půjdu s bezhlavou, budeme dost nápadní,

začnou o nás všude psát, staneme se pověstní.

Raději jí objednám pěknou hlavu náhradní,

nějak se to vyřeší... nevím ale, co teď s ní.

Nejspíš ji však nechám tak, z lásek mých se vymyká,

má mě ráda bezhlavě, i když mi to neříká.