V předstírání a ve lhaní mám za ta léta dávno cvik,

tuším, proč po pár setkáních cítíš se nepříjemně.

Myslím, že jsi mě prokoukla, já vážně nejsem romantik,

tvá duše je mi lhostejná, chce tě jen zvíře ve mně.

Než si tě moje libido označkuje a pojistí,

nějaký čas to zabere, trpělivý však bývám.

Spokojeně pak zavrčím, až staneš se mou kořistí...

Tím, jaké ty máš pocity, vůbec se nezabývám.

Budu ti stále dokola povídat, jak moc mám tě rád,

dokud mě dole v rozkroku pohlavní touha dusí.

Jakmile cíle dosáhnu, tak přestaneš mě zajímat,

a v seznamu svých trofejí tvé jméno odškrtnu si.

Nevěř mým krásným vyznáním, jsou to jen prázdné fráze,

obvyklý scénář povinný předkopulační fáze.