Za nocí, kdy v chaloupce své každé dítě tiše spinká,

vesnicemi dům od domu, ve směru od šedých skal,

na jaře, za plné luny, chodí kmotra Dobrodinka,

chlapcům, dívkám do snů vstoupí, utišuje jejich žal.

Po doteku jejích dlaní pěkné věci se jim zdají,

ve svém snění bezstarostném z ničeho nemají strach.

Holčičky si na sluníčku s panenkami svými hrají,

kluci skáčou do rybníka nebo lezou po skalách.

Pryč jsou bída a zlí lidé, svět se stává místem vlídným,

všechen smutek v dětských duších kmotra na čas vyléčí.

Ratolesti šedoskalské do rána spí spánkem klidným,

díky snům si připadají aspoň chvíli v bezpečí.

Vzpomínky jim pomáhají, když vesnice drtí mráz,

vědí, že až zima skončí, Dobrodinka přijde zas.