V našem kraji překvapí tě to, co jinde není běžným...

U posmrtných událostí mohlo by tě rozhodit,

že je zvykem šedoskalským rozloučit se tancem něžným,

svoje mrtvé naposledy obejmout a povodit.

Každé čerstvě ztuhlé tělo upravíme do polohy,

kdy na návsi může tančit, ať je bláto nebo sníh.

Krok sun vlevo, krok sun vpravo, pro živé i mrtvé nohy,

a ten tanec doprovází zpěv z úst lidí přítomných.

Živí přitom rozechvěle hledí na své milované,

chvíli úsměv na rtech mají, chvíli slzy ve tváři.

Když je píseň dozpívána, zázrak se pak někdy stane:

prázdné oči ještě jednou ožijí a zazáří.

Při loučení pozůstalým pohnutím se chvěje hlas.

Vědí, že si smrtonožku zatančí, až přijde čas…