V zapomenuté ulici, ve čtvrti ne moc lákavé,

stojí dům starý, omšelý a jedenáct v něm žije žen,

rozličné mají povahy, od průbojných po váhavé,

a stěny domu zažily šťastný smích i pláč nejeden.

Zastavily se před časem na křižovatkách životních,

přešlapují si na místě, žádná z nich nikam nechvátá.

Neobviňují okolí, dobře vědí, že je to v nich,

přenášejí své problémy tak jako kočka koťata. 

Pokud je poznáš trochu blíž, bude ti nejspíš připadat,

že celý ten dům plný žen jak nižší dívčí škola je.

Z jam dlouhá léta hloubených nemají jak se vyhrabat,

a cesta odtud vede spíš do očistce než do ráje.

Až budeš o nich vědět víc, tak možná se jim budeš smát,

povýšeně je odsoudíš... nebo je můžeš milovat.