Kdo ti chce pohlédnout do očí, musí jít svůj život riskovat,

obýváš tajemnou krajinu, odkud se málokdo vrací.

Tvůj smích tam zní jako ozvěna, ze tvých slz teče tam vodopád,

srdce máš zamčené ve skalách, kde žijí obrovští draci.

Na cestě do tvého království bázeň se každého zmocňuje,

poseta je těly rytířů, kteří tě odjeli hledat.

V divokých lesích a pustinách padne i ten, kdo tě miluje,

ani ti největší šílenci nestihnou růži ti předat.

S úsvitem také já vyrazím, naboso, pěšky a bez darů,

nechám se vést jenom instinktem, zkusím, zda budu mít štěstí.

Až se pak tvé srdce ocitne na odrazu mého radaru,

chvíli se na tebe podívám, zdálky a bez bolesti.

Nesetkáš se s mým pohledem, má ústa nepromluví,

pouze tam dopis položím, napsaný vlastní krví.