Foukej, foukej, větříčku, shoď mi jednu hruštičku

ze sousední zahrádky, budu ji mít bez hádky.

Těším se, až uvidím sousedovu držtičku,

rozzlobenou z toho, že narušil jsem pořádky.

Foukej, foukej, větříčku, shoď mi další hruštičku,

tuším, že to souseda vytočí až doběla.

Já jsem na to připraven, mám to dávno v malíčku,

vím, co ztráta majetku s cholerikem udělá.

Foukej, foukej, větříčku, shoď poslední hruštičku,

budu celou úrodu mít za malou chviličku.

Udělám si památku na slušivém selfíčku,

předem jsem však počítal, že vyvolám potyčku.

Soused už se přiřítil, v ruce drží paličku,

skončím, jak to vypadá, v invalidním vozíčku.