Tváře od slunce opálené a v očích silná koncentrace,

na kraji pouště denně stává, zpoceným tričkem záda krytá.

Má střežit všechna zrnka písku, není to ale snadná práce,

je jich tu množství nekonečné, nikdo je nikdy nespočítá.

Nehybný vzduch mu vyhovuje, vítr je jeho nepřítelem,

raději má žár neúnosný, než závan vzduchu jakýkoli.

Ať fouká z té či oné strany, brání ta zrnka vlastním tělem,

bere svou práci zodpovědně a zmenšovat poušť nedovolí.

Přes všechnu jeho obětavost někdy se zkrátka nezadaří,

jednou za čas je vystavený malé pracovní tragédii.

V písečné bouři hrdě stojí a stoicky se přitom tváří,

s vědomím, že zas doba přijde, kdy do kůže se slunce vpíjí.

Hrdost má vždycky ve svých slovech, když nadřízeným zprávu hlásí,

a při pohledu na Saharu jak mocný vládce připadá si.