Má srdce neklidné, touží žít ze všech sil,

je stále v pohybu, nesedí za pecí.

Vyráží do světa, aniž by měla cíl,

tulačkou od dětství je holka nikdecí.

Brouzdá si neznámem tam, kam chce zrovna jít,

nikomu nepatří, kráčí si krajinou.

Nic v sobě neřeší, v duši jí vládne klid,

příroda je pro ni bohatou hostinou.

Slunce jí nespálí a déšť jí nevadí,

i když jde bez mapy, tak vždycky ví, kde je.

Až o ni oči tvé pohledem zavadí,

ona se na tebe přátelsky usměje.

Každý den přijímá s radostí dítěte

a doma cítí se kdekoliv na světě.