Je krátce před půlnocí, ona se z města vrací,

vymetla tam pár barů, jenom čas zabíjela.

Neděle zvolna končí, a zítra zase v práci

prožije další ze dnů jinak, než kdysi chtěla.

Má rány z minulosti, dodnes je v duši hojí,

platila za své chyby, nikdy nebyla svatou.

Na chodbě ubytovny chvíli u okna stojí,

zapálí cigaretu, dnes asi padesátou.

Neví, co se životem, nechává dny, ať plynou,

mořem bezcílné nudy jak zbloudilá loď pluje.

Než do pokoje vejde, co sdílí s holkou jinou,

tak ve společné sprše potichu onanuje.

O jejích snech a přáních druzí se nedozvědí,

souzeno je jí zůstat v zajetí věčné šedi…