Láska mě vznesla do závratné výše,

já pánem nebes rychle jsem se stal.

Pak marnost citu spálila mě tiše,

hoří mi křídla, letím ale dál.

Po letech náhle srdce mi zas bilo,

jistotu měl jsem, že znám ideál.

Celé mé bytí k nebi zamířilo,

vím, že se zřítím, letím ale dál.

Plný snů byl jsem, nezbyly mi žádné,

osud si se mnou zlomyslně hrál.

Kolem se stmívá, v dáli slunce vadne,

šťasten vstříc smrti letím ale dál.

Ten oheň z křídel tělem prorůstá,

až shoří srdce, padnu na ústa.