Podivný smutek přepadá ho vždy, když sleduje dívčí tváře,

na lásku přitom nepomýšlí, považuje ji za marnou.

Za dlouhá léta, která prožil, poznal vadnutí kalendáře,

na vlastní oči jasně viděl, že všechny dívky zestárnou.

Krása je jenom náhlý záblesk, ztratí se všechno kouzlo svěží,

nevěřil tomu, když byl mladý, vnímal ženy jak bohyně.

Teprve život přesvědčil ho, jak destruktivně všem čas běží,

za pár let bude okoralé, co dnes působí nevinně.

Každá z těch jemných plachých dívek vrásčitou tvář už v sobě nosí,

jen smrt je může milosrdně nenechat jednou zestárnout.

Žár života ten půvab spálí jak slunce kapku ranní rosy,

úsměvy, kterým podléháme, postupně smete času proud.

Štěstí se rychle v bolest mění, podívá-li se hluboce,

navenek hezkou slupku vidí, uvnitř povadlé ovoce.