Když potkají se jiní, co od druhých se liší,

hned poznají se rázem jen svýma očima.

Ač spolu nepromluví, tak jejich duše slyší,

hlas, který nikdo další z ostatních nevnímá.

To naše podvědomí vysílá tajné vzkazy,

a rozumět jim může jen jeden z tisíce.

Zase tak příliš často však k tomu nedochází,

cizinců v našem světě jsou plné ulice.

Své pravé já si každý před světem skryté nosí,

jedenkrát za rok někdo ho jasně spatřit smí.

Najednou máme pocit, že spojuje nás cosi,

a na okamžik světlo vstoupí do naší tmy.

Najevo znát si dáme, že o sobě to víme,

a na pár vteřin letmý úsměv si vyměníme.