V mrazivé adventní neděli chlapec a dívka se setkali,

svěží vzduch společně dýchají, za ruce Prahou se vedou.

Vědí, že chůze je zahřeje a zima že lásku nespálí,

na důkaz toho jí polibek dá na tvář od mrazu bledou.

Pak tiše do ouška šeptá jí, že sníh je jak cukr moučkový...

"Říkej dál," ona mu odpoví a něžně k němu se tulí.

Povídá jí, ať si představí Prahu jak vánoční cukroví:

mosty jsou z vanilky rohlíčky a věže jsou včelí úly.

Dvě křehká kolečka linecká v pasáži k sobě se přivinou,

město je milostnou kuchyní, celý svět pro ně je sladký.

Stvořitel svou ruku ochrannou podrží nad láskou nevinnou,

mají tak před sebou naději prožít ty nejhezčí svátky.

Do svého podnájmu dorazí se zčervenalými líčky,

jako dva dárky se rozbalí ve světle vánoční svíčky.