Zatímco hloupí lidé po hmotných statcích blázní,

ty zvol si jinou cestu, ke světlu absolutna.

Svoji dychtivou duši vykoupej v bílé lázni,

zbav se tíhy všech věcí, poznej, jak věčnost chutná.

Nemusíš k tomu klečet a odříkávat slova,

stačí otevřít srdce, nežít jen podle vzoru.

To světlo poznáš snadno, září jak supernova,

nechej ho v sobě vniknout do každičkého póru.

V tom prazákladním světle všechny rozdíly padnou,

obestře tě klid věčný, bolesti tvoje zhojí.

Vůně tisíců květin, co nikdy neuvadnou,

prosytí tvoji bytost a s podstatou ji spojí.

V té záři zmizí hrátky na bohaté a chudé,

byla tu, je zde nyní a vždycky tady bude.