Ze všech historek zenových, nad kterými jsem přemýšlel,

nejvíce se mi líbila ta jedna o koláči,

o mistrovi, co umíral a kolem sebe žáky měl,

kteří nad jeho odchodem utápěli se v pláči.

Pak jednoho z nich napadlo udělat radost poslední,

a nechal poslat pro koláč, který rád mistr míval.

Následný příchod pekaře změnil náladu pohřební,

mistr se s chutí zakousl a vesele se díval.

Žáky potom z úst mistrových konečná pravda zajímá,

když jenom chvíle kratičká teď od smrti ho dělí,

a mistr na ně pohlédl moudrýma svýma očima,

jen jednu větu pronesl: „Ten koláč je tak skvělý!“

Z celé té krátké příhody poselství plyne zřejmé:

můj i tvůj život koláč je, tak si ho vychutnejme.