Tak pokorně a odevzdaně, jak druzí chodí do kostela,

dochází dívka pravidelně na svoji lekci třikrát týdně.

Hned u vchodu se sama svlékne a Pánovi se oddá celá,

vzdát se na chvíli svojí vůle dělá jí dobře nepochybně.

Svoboda končí rozhodnutím vybrat si nástroj před výpraskem,

nahá a s láskou přebírá je a ruce se jí přitom chvějí.

Ať si však zvolí býti bita rákoskou, bičem nebo páskem,

extáze přímo nadpozemská už s první ranou zmocní se jí.

Naplno si vždy vychutnává být jenom hračkou v rukou něčích,

úderům nikdy neuhýbá, naopak vstříc jim zadek zvedá.

Jak intenzita zesiluje, svíjí se tělo v slastných křečích,

dokud se v oheň nepromění na hýždích její kůže bledá.

Se slovy díků obléká se, za dva dny bude zase k mání,

s pokorou v duši domů kráčí jak ze svatého přijímání.