Erotickému dusnu vyhnout se dá jen těžce,

v záchvěvech orgastických chvěje se země celá,

na každém poledníku, na každé rovnoběžce

do sebe prudce vráží vzrušená nahá těla.

Ráno, přes den i v noci každého rozkrok pálí,

napětí ve všech buňkách narůstá, jak čas plyne,

a napříč postelemi vlny se rychle valí,

sotva nás jedna smete, nastavíme se jiné.

V tom oceánu chlípném najdou se sem tam kdesi

zoufale vzdorující ostrůvky osamělé.

Tam rozbouřené moře narazí na útesy,

o skály roztříští se, chladné a neveselé.

Za úlety a zrady není čas řešit vinu,

jen nadechnem se krátce a znovu pod hladinu...

Jakmile vstoupíš do ženy, tak vešel jsi na místo svaté,

do chrámu, kde se rodí svět a rozkoš má svůj pramen.

Ať jemný nebo vášnivý, ať poprvé či po sto páté,

úctu měj k místům intimním prostitutek i panen.

Pro zvíře v nás je složité pochopit pravdu jasně danou,

v níž zasvěcenci říkají mystická tajná slova:

je jenom jedna vagina a každá žena je k ní branou,

všem mužům je to souzeno poznávat zas a znova.

Kdo moudrý je, ten dobře ví, jak se k partiím svatým chovat,

a ženský klín je pro něj vždy oltář, jemuž se klaní.

Muž, co se hračkou pudů stal, jde tam jen sémě vyměšovat,

lhostejný, zda svou partnerku poníží nebo zraní.

Ať poznáš klínů, kolik chceš, tak v souladu buď vždycky s nimi,

uctívej je, chovej se k nim jak k růžím s plátky okvětními...

Jsme muži, chlapi, alfa samci, alespoň ve své fantazii,

říkáme, že jsme páni tvorstva a všechno máme v malíčku,

v hrdinském rytmu před zrcadlem srdce nám v hrudi prudce bijí,

jakmile však jde kolem žena, hned hrajem jinou písničku.

Když o nic nejde, s vážnou tváří tváříme se jak džentlmeni,

vše změní se, jak ucítíme, že blýská se nám na časy

a je tu šance štětec smočit... nálada se nám rychle mění,

jak psi, co větří vhodnou fenku, vrtíme svými ocasy.

Na stránkách rubrik společenských hrajeme si na velikány,

přitom dvacetkrát za hodinu myslíme jenom na klíny.

Stačí pomyslet na kalhotky a rozpadnou se naše plány,

nic víc už vnímat nedokážem ani setinu vteřiny.

Umíme stavět mrakodrapy a bombardovat celý svět,

ve chvíli, kdy jsme ztopořeni, ztrácíme schopnost přemýšlet.

Nemusíš o ní mít jen tajné představy,

duši má divokou tak jako horská řeka,

s radostí pohledům vnady své vystaví,

na rozdíl od jiných ona se ráda svléká.

Koupat se v horkých dnech bez plavek chodívá,

na břehu rybníka po těle pot jí stéká.

Kdo se chce potěšit, ten ať se podívá,

obdiv jí lichotí, ona se ráda svléká.

Bez šatů cítí se živá a veselá...

Nad tím jen pokrytec pohoršeně se vzteká.

Předvést své přednosti problém jí nedělá,

všem očím pro radost ona se ráda svléká.

Smí-li vše odložit, málokdy nad tím váhá,

nic víc v tom nehledej, je prostě ráda nahá.

Řekla jsi, že miluješ romantické chvíle,

vím také, že ráda máš drsné zacházení.

Jako loutka poddajná podrobíš se síle,

postupnému svádění, co se v drama změní.

Připravil jsem pro tebe postel plnou růží,

prožijeme spolu sex zcela nespoutaný.

Ostré trny po těle probodnou ti kůži,

s nedočkavou chlípností olížu tvé rány.

Celý pokoj zaplní květinová vůně,

s pachem krve společně budeme ji dýchat.

Až se potom nadoraz ocitnu v tvém lůně,

bolestí a rozkoší chci tě slyšet vzdychat.

Potichu nechám odeznít v tobě ten pocit sladký,

tvé nahé tělo zasypu pak okvětními plátky.

Poprvé to v sobě zjistil v sedmé třídě na lyžáku,

s kamarády tajně zkoumal holky, co se sprchovaly.

Ani jedna spolužačka neunikla jeho zraku,

tajemství těl pubertálních nedobrovolně mu daly.

Od té doby vyhledává dveře lehce poodkryté,

spatří to, co vidět nemá, dosáhne tím svého cíle,

na partie obnažené zaměří své oko hbité

a ženám nic netušícím krade nestřežené chvíle.

Viděna klíčovou dírkou každá dívka kouzlo získá...

Ten svůj způsob dobývání v dospělosti těžko změní,

většinou se kontroluje, někdy to s ním ale tříská,

svým způsobem je to vlastně vizuální znásilnění.

Ženy ho však nepřistihnou, protože je opatrný,

poznají to, až když najdou na podlaze zaschlé skvrny.

Tak pokorně a odevzdaně, jak druzí chodí do kostela,

dochází dívka pravidelně na svoji lekci třikrát týdně.

Hned u vchodu se sama svlékne a Pánovi se oddá celá,

vzdát se na chvíli svojí vůle dělá jí dobře nepochybně.

Svoboda končí rozhodnutím vybrat si nástroj před výpraskem,

nahá a s láskou přebírá je a ruce se jí přitom chvějí.

Ať si však zvolí býti bita rákoskou, bičem nebo páskem,

extáze přímo nadpozemská už s první ranou zmocní se jí.

Naplno si vždy vychutnává být jenom hračkou v rukou něčích,

úderům nikdy neuhýbá, naopak vstříc jim zadek zvedá.

Jak intenzita zesiluje, svíjí se tělo v slastných křečích,

dokud se v oheň nepromění na hýždích její kůže bledá.

Se slovy díků obléká se, za dva dny bude zase k mání,

s pokorou v duši domů kráčí jak ze svatého přijímání.

Potmě a pod dekou vzrušeně pátráme,

ruce jsou v pohybu, řídí je vášeň čistá.

Kam mají zabloudit, po chvíli poznáme,

záplava doteků míří na správná místa.

Poslepu, po hmatu intuice vede nás,

u bodů citlivých stisknout víc stačí trochu.

Prsty dvou umělců urychlit chtějí čas,

přejíždí po kůži, jako když tvoří sochu.

Po cestě do cíle dech se nám zrychluje,

dvě těla spojí se do milostného tance.

Jak v knize rozkoší každý z nás listuje

na těle druhého směrem k poslední stránce.

Až bodu dosáhnem, kdy krev se v žilách vaří,

tma kolem zůstává, uvnitř nás světlo září.

Odjakživa ho lákají zamrzlé klíny jeptišek,

pod černobílým hábitem voňavá těla nevinná,

kůže bez slunce vybledlá a dole hustý kožíšek...

V místech, kam může jenom Bůh, je nedotčená krajina.

Zmocňuje se ho nutkání, kdy mívá plány dráždivé

za klášterní zdi proniknout a zjišťovat tam potají,

zda žije se tu bez hříchu či nakolik jsou pravdivé

vtipy, které se o mrkvích nebo o svíčkách říkají.

Do ložnic mladých novicek vnikl by pod tmy pláštíkem,

a s Bohem v jejich rozkrocích pak diskutoval o kráse,

jen na chvíli tam zabloudil rukou anebo jazykem,

Stvořiteli dál ponechal, co uvnitř ženství skrývá se.

Než se mu to však vyplní, nejspíš se hodně načeká,

z půjčovny roucho řeholní milenkám aspoň navléká...

V rámci předehry milostné potkala šestka devítku,

na rozkládací posteli, na prostěradle bílém.

Dychtivě na ni pohlédla, udělala ji nabídku:

přitiskneme se na sebe, slast bude naším cílem.

Já půjdu tam a ty zas tam, jen musíme říct dopředu,

kdo z nás dvou bude nahoře a kdo zůstane dole.

Uvidíš, s jakou jemností ústy pracovat dovedu,

křeče budeš mít z rozkoše, hlava ti půjde kolem.

K vrcholu dojdem s jistotou bezpečněji než souloží,

tu touhu, co nás spaluje, společně můžem zdvojit.

Když devítka se na šestku naplocho pěkně položí,

nastává způsob nejlepší, jak energie spojit.

Z jedné strany muž vzrušený a z druhé strany slečna

pak rozkoš spolu vytváří v podobě nekonečna.

Zatím se venku jen za ruce vodili,

nervózně třásli se při každém dotyku.

Ve věcech lásky jsou poněkud zpozdilí,

o nich si povídat neměli ve zvyku.

Nesmělí milenci poprvé v posteli

bojí se navzájem podívat do očí.

Srdce jim do hlavy málem až vystřelí,

když v ústech druhého pusu si omočí.

Cudnost a rozpaky přikryli peřinou,

rukama zkoumají nahotu skrývanou.

Teprve, až se v nich strach a stud rozplynou,

zjistí, co tělesným spojením dostanou.

Orgasmem oslaví vzájemné přijetí,

a usnou nad ránem ve sladkém objetí…

Jak les částečně vyhořelý, jak pramen vody zakalený,

jak slunce, co lze sotva tušit za mraky během chmurných dní,

na dně světa se pohybují, přesto však stále jsou to ženy,

pro jedny jsou to první kroky, pro jiné šance poslední.

Živí je jejich vlastní tělo, často to bývá vše, co mají;

ti, kteří na slušné si hrají, pohoršeně se odvrátí.

Paničky hledí s pohrdáním a muži se jich pouze ptají

na to, kolik za použití jejich klína si zaplatí.

Navenek svůdné být se snaží, uvnitř jsou krutě osamělé,

slast se jen zbožím pro ně stala a bolest jim spíš přináší.

Na rozdíl od žen šťastně vdaných nenašly si předplatitele,

a jejich hrdost do kanálů dál proud života odnáší.

Pánové se jim krátce dvoří pro svoji chvíli rozkoše,

potom lhostejně odvrhnou je jako odpadky do koše.

Raději zavři svoje oči, vtahují jak vír do propasti,

já křížovou se cestou vydám, projdu tvou nahou krajinou.

Dlaně budou mí průzkumníci a nevynechám žádné části,

můj pohled lačně zkoumající nasytí se tou hostinou.

Na cestě k slasti nekonečné tvoje tvář bude vstupní branou,

poselství předám o něžnosti vpletením prstů do vlasů,

tvá ňadra se v mých jemných dlaních předehrou ke mši svaté stanou,

pak tvých chodidel polaskáním projevím smysl pro krásu.

Zamířím zpátky do krajiny posvátných míst a vonných poupat,

kde ze tvých vzdechů roztoužených stane se Boží znamení.

Potom k pahorku Venušinu jak poutník budu vzhůru stoupat,

až do chrámu, kde Erós sídlí ve svém nejčistším zjevení.

Tam moje ústa neomylně na Svatý grál tvůj políčí,

otevřeš oči doširoka a věčnost z tebe zakřičí.

Dívkám typů určitých odolávat nesvedu,

vzrušení vždy vyvolá disproporce zvláštní v nich:

když vidím tvář nesmělou, nejistotu v pohledu

a jediným oděvem jsou jim brýle na očích.

Pěstují si většinou introvertní povahu,

ve svém světě zavřené nikdy muže nesvádí.

Jakmile ke svlékání najdou v sobě odvahu,

očima si vychutnám odhalené pozadí.

Vedu s nimi dialog a můžu mít jistotu,

že když něco pronesou, dojem se tím nezkazí.

Vnímám skrytou osobnost a odkrytou nahotu,

díky tomu prožívám dvojnásobnou extázi.

Slečnám, co mě dostaly duší nahou i tělem,

měl jsem štěstí občas být milencem či přítelem.

Touhy mé po ženských tělech věk a čas již utlumily,

v jednom směru ale zatím nedržím se nikdy zpátky:

klidně přiznám, jaký obraz je mým očím nejvíc milý,

že mi dělá potěšení dívat se na dívčí zadky.

Tvar nástroje hudebního mají s nimi ženská těla,

barokní i symetrické, v džínách pěkně tvarované.

Kdykoliv svou zadní části mladá slečna zavrtěla,

pokaždé jsem všeho nechal v zajetí té podívané.

Každý pohled na pozadí můj zrak vždycky vychutná si,

beru to i umělecky, pokud to tak mohu říci,

nahá žena na všech čtyřech symbolem je boží krásy,

komu se to zdá snad chlípné, ten je pro mě nevěřící.

Navždy budu nadšen z toho, ať si kdo chce, co chce říká,

jak kouzelně spolu ladí vzrušení a estetika.

Sedí holka polonahá vyzývavě ve výloze,

v známé čtvrti vykřičené v hlavním městě Amsterdamu,

svoje tělo ukazuje a tváří se celkem stroze,

v takovéto situaci nebude si hrát na dámu.

Po ulicích přes kanály do té čtvrti chlápek míří,

mladý český podnikatel v tmavě modrém drahém sáčku,

a poznání nečekané v paměti mu rychle víří,

když v té holce ve výloze poznává svou spolužačku.

Chvíli se tak pozorují, oba se dost hloupě cítí,

ve vzpomínkách vytane jim jedno rande místo školy.

Je mu trapné, že se vidí zde, kde hříšná světla svítí,

ačkoliv si užít přišel, tak raději ústup zvolí.

Bez pozdravu rozpačitě odchází pryč od výlohy,

holka dalším kolemjdoucím znovu dá od sebe nohy.

Pokoj je cítit sexem a jemnou vůní chlastu,

u postele se válí kalhotky po milence,

vedle nich leží bičík a pevná pouta z plastu,

po celém bytě vládne smyslná dekadence.

Řekla sis o to sama, šlo to dost jednoduše,

užila sis svůj výprask, tak jako vždycky každá.

Křičela jsi tak silně, až ohluchla mi duše

a sousedi se báli, že se tu stala vražda.

Přestože jsi tu byla svázaná, nahá, svůdná

a ještě nyní cítím tvé ženství na jazyku,

s přibývajícím věkem i perverze je nudná

a všechny tyhle hrátky jsou pouze silou zvyku.

Na hrobě mého chtíče jen občas hoří svíčka,

mým bohům na Olympu dnes už se klíží víčka.

Sex bývá cestou do prázdna, ze které nelze odbočit,

dříve anebo později potká to všechny páry.

Většina mužů souloží, jako když se jde vymočit,

a ženy málo ochotně tvoří jim pisoáry.

Za devatero orgasmy, v místech, kde končí rutina,

milenci duši otevřou všemu, co zatím míjí.

Magickou říši každý z nich objevovat tam začíná,

a klíčem k jejich souzvuku je práce s energií.

Namísto běžné potřeby zbavování se přetlaku

stává se pro ně úkolem tvořit společné dílo,

a rituály posvátné přivádějí je k zázraku,

kdy věčné světlo pro oba chvíli se rozsvítilo.

Těla jsou pouhým nástrojem v proudu, co nepomíjí,

a každé nové spojení je srážkou galaxií.

Vánoce na krku, za oknem mráz a sníh,

oni dva leželi pod dekou v posteli.

Našel ten inzerát ve službách eskortních,

toužil si zpříjemnit adventní neděli.

Dlouho žil bez ženy, byl brzy hotový,

v čase, co zaplatil, přál si s ní povídat,

a místo nahých těl mazlit se se slovy,

dát také něco jí, role si vystřídat.

Z očí slz záplava holce se vylila,

dokola ptala se, proč pořád prohrává.

Odešla od něho zoufalstvím opilá,

ve dveřích řekla mu, že už to nedává.

Když potom volal jí, vidět ji chtěl znova,

slehla se po ní zem... možná i doslova.

V hodinách kolem půlnoci, kdy samo peklo na svět sahá,

a hříšnice i hříšníky žádná vyšší moc nehlídá,

tajemná bytost vášnivá navštívila mě zcela nahá,

pak přicházela každou noc vzít si část mého libida.

Neměl jsem vůle dostatek, abych jí nějak odporoval,

potrpěla si na chvíle té nejzvrhlejší zábavy.

Rozkoší jsem vždy omdléval, ráno jsem si jen pamatoval,

že její prsty voněly po chtivém ženském pohlaví.

Zvala mou duši do pekel, za odměnu mi nabízela

v každé mé další extázi pocit doposud neznámý.

Pravidelně jsem upíjel všechny šťávy z chlípného těla

a její silné orgasmy vracely se jak tsunami.

Byla to pouze sukuba, esence všech mých milenek,

ten věčný přetlak hormonů, nemoc, na kterou není lék...

Na palubě velkého dopravního letadla

řekl lidem kapitán, že se zřítí v mžiku.

Navrhl muž sousedce z vedlejšího sedadla

ten zbylý čas využít k pohlavnímu styku.

Došlo jí, že poslední šanci má teď spáchat hřích,

po kratičkém váhání řekla: "Ano, chci tě."

Proběhlo pár polibků, rychlých, ale vášnivých,

pak se oba v rozkroku obnažili hbitě.

Muž si ji vzal zezadu přes sedadlo ohnutou,

a před zraky ostatních obcovali spolu.

Zrychlovali tempo své s každou další minutou,

kdy letadlo mířilo nenávratně dolů.

S povděkem, že vzala si k srdci jeho radu,

prožila svůj orgasmus přesně při dopadu.