Když s večerem se začne stmívat a stovky stínů kolem jsou tu,

den do sebe se v křečích zhroutí a chlad padne na celý kraj,

záplava mušek vyrojí se postupně z nejtemnějších koutů,

ten drobný hmyz má zvláštní jméno, je to létavec mozkosaj.

Mušky se shluknou do formace, nalétat začnou do tvé hlavy,

jen otravné se trochu zdají a zdánlivě nic nehrozí.

Jakmile ale zaútočí, už není šance se jich zbavit,

dovnitř tvé lebky proniknou ti a způsobí tam erozi.

Nevynechají žádné místo, každou tvou buňku vysávají,

mozkovou kůru mají rády, rozžvýkají ji na kaši.

Tím pro tebe však neskončí to, když se pak do sytosti nají,

droboučké kousky tvého mozku po Mrchovině roznáší.

Zůstane z tebe obal pouhý, tvor, který už nic nevnímá,

Bez citů, bez snů, bez vzpomínek, jen tvář s prázdnýma očima.