Štval jsem tě, miláčku, už nějakou dobu,

řeklas mi, že ti víc nebudu klid krásti.

Ležím ti v žaludku jak v hlubokém hrobu

a tvoje útroby nechutnou jsou pastí.

Tvá strava nezdravá padá na mou hlavu.

Co vidíš, sežereš, těžko budeš jiná.

Večer jsi obvykle v podnapilém stavu,

takže mě zalije vždycky litr vína.

Nucen jsem prožívat v tvých vnitřnostech scény,

kdy s břichem sevřeným chodíš za milenci.

Občas ti rozhoupu žaludeční stěny,

abych ti připomněl svoji existenci.

Dokud mě v sobě máš, nezůstaneš v klidu...

Tak rychle vyber si, kudy z tebe vyjdu.