Kdysi v předškolním věku, když poznával jsem slova,

dával jsem jim svůj význam a vážně věřil tomu,

že listonoš je člověk, co denně zas a znova

ostatním lidem nosí listy spadlé ze stromů.

Před očima jsem míval zlaté podzimní časy,

kdy maminkám a tátům zelené listy dává,

a přemýšlel jsem nad tím, co dělá v zimě asi,

poté, co všechno listí vítr pryč rozfoukává.

Já chtěl jsem též list poslat dívence od sousedů,

velmi jsem se však styděl dojít až k jejich brance.

Dlouho jsem se tím trápil, pak požádal jsem dědu

a ona potom našla žlutý list ve své schránce.

Dát najevo své city dnes už se neobávám,

a když přichází podzim, tak ženám listy dávám.