Příště se narodím jako tvá cukřenka,

připraven kdykoliv život ti osladit,

a možná někdy tě napadne domněnka,

že bych tou cukřenkou právě já mohl být.

Příště se narodím jak sponka do vlasů,

do stolku nočního na noc mě uklidíš,

ráno mě připneš a já v němém úžasu

budu si užívat, jak moc mám k tobě blíž.

Příště se narodím jak porce zmrzliny,

kterou si nabereš v cukrárně na lžičku.

S tebou si vychutnám okamžik jediný,

kdy spolu prožijem rozkoše chviličku.

Doufám, že po smrti nějak to zařídím...

Zatím jen cukřenkám a sponkám závidím.