Tou úzkou letní stezkou vydat se není zdrávo,

jen těžko někdo dojde na konec téhle túry.

Půda se začne vlnit, jak vlevo, tak i vpravo,

na povrch vylézají maličké kreatury.

Na pařezy se sápou jak na popravčí špalek,

vystaví šeru lesa rozbité drobné tělo.

Jsou to duchové dětí, zabitých během válek,

kojenců opuštěných, na něž se zapomnělo.

Prožít si svoje štěstí neměli nikdy šanci,

přízraky jejich nyní v půdě lesní se svíjí.

Obtočí tvoje nohy ti malí vyhrabanci,

stáhnou tě k sobě dolů, do pekla, v kterém žijí.

Zpátky už žádná síla víckrát tě nevyprostí,

poznáš, jak chutná pocit ztracené budoucnosti.