Za mříží na okně je bílá záclona,

za bílou záclonou je říše ticha,

v ní změna převratná nikdy se nekoná,

netečná dívka tam do ticha dýchá.

Ze svého režimu málokdy vybočí,

občas se probere, jen na chvilenku,

zvedne se z postele a k oknu přikročí,

lhostejně dívá se na svět tam venku.

Život jí před léty dal zámek na ústa,

hledí a nevnímá to, jak čas chvátá.

Pyžamo ústavní k tělu jí přirůstá,

je s tímhle pokojem navěky spjatá.

Oči má bez jiskry v zimě i v létě,

žije si vedle nás ve vlastním světě.