Změnit svůj úhel pohledu připadalo mu zábavné,

kráčet si světem po rukou učil se hezky postupně,

a jeho hlavní důvody byly veskrze nemravné:

s hlavou kousíček nad zemí chtěl vidět holkám pod sukně.

Když první pády překonal, vnímal vše kolem odspodu,

při troše štěstí potkával holky, co byly dole bez,

dával vždy pozor na zvratky, kdykoliv míjel hospodu,

dýchal smog z městské dopravy a občas počůral ho pes.

Zvykl si ruce obouvat do tenisek i holínek,

zvládal se najíst příborem svýma nohama bosýma.

Pak naplno se nasytil dívčích lýtek a kolínek,

a jednoho dne pochopil, že dosáhl už maxima.

Dnes chodí zas jak ostatní, gymnastikou se nechlubí,

a svět, na který dívá se, zdá se mu celý naruby...