Při ranní cestě metrem začala náhle brečet,

projel jí blesk a málem tep srdce zastavil.

Jako by jí v tu chvíli život vše dobré sečet´

a neskutečnou něhou jí duši zaplavil.

Nebylo příliš jasné, kde se ten pocit zrodil,

možná z včerejší schůzky s klukem, co ji má rád,

kdy po procházce městem domů ji doprovodil

a slíbil, že ji bude navždycky milovat.

Den jako slunce zářil a dívka si moc přála,

ať se o svoji radost se všemi rozdělí.

Na tváři slzy štěstí, celý svět milovala,

a v lidech kolem sebe viděla anděly.

Kdo do očí jí hleděl, třeba na vteřin pár,

cítil, že od ní dostal ten nejkrásnější dar.