Popelník převrhnutý, okolo nedopalky,

napůl spálený chleba v toustovém opékači,

kolem dřezu se válí týden nemyté šálky,

ve zbytcích na talíři desítky mušek svačí.

Nakyslý zápach potu a mezi prsty v hrsti

zmuchlané kapesníky po slzách předvčerejších.

Na gauči starý kocour s vypelichanou srstí,

jeho hladové oči ji těžko ukonejší.

Takto zoufale žije už pár let, co je sama,

zlomená, opuštěná, nezbyl jí nikdo stálý.

Jen občas vzpomene si, že kdysi byla dáma,

o jejíž něžný úsměv všichni muži se prali.

Stejně jak nedopalky život pohasl v půli,

zbyl prázdný pohled ženy, co ztratila svou vůli.