Stála tam v šeru osamělá, oči upřené dolů k zemi,

neměl jsem žádné chlípné spády, toužil jsem jen po pohlazení,

nějak se mi to vymklo z rukou a teď tu stojím před problémy,

nemilá věc se přihodila, která můj život asi změní.

Byla jak bytost pohádková, taková drobná plachá víla,

představy spíše romantické celou tu dobu měl jsem v hlavě.

Oslovil jsem ji tichým hlasem, moc vstřícně se však netvářila,

uznávám, že se leknout mohla, choval jsem se dost naléhavě.

Viděl jsem, jak má hrůzu v očích a jak jí zbledly strachem líce,

do běhu se pak rychle dala k autu, co zrovna v dáli jelo,

ztratila přitom rovnováhu, upadla hlavou na dlaždice.

Vyveden z míry nyní hledím na její chladné, ztuhlé tělo.

Měli jsme zkrátka oba smůlu, osud nám rozdal špatné karty.

Před malou chvílí první moucha usedla mrtvé dívce na rty...