Sychravé noci hrůzu v sobě tají...

Když venku kvílí vítr plný zloby,

tehdy se ze tmy tiše ozývají

neklidné duše dívek ze záhrobí.

Jakmile padne brána mezi světy,

ony se zpátky na pár chvilek vrací.

Je možné spatřit jejich siluety,

rozostřeny jsou věčnou izolací.

Plíží se kolem, úpěnlivě lkají,

že svět už pro ně nebude a není.

Nejvíce ze všech slzy prolévají

oběti krutých vražd a znásilnění.

Než jejich smutek odnese den bílý,

za lásky pláčou, které neprožily.