Do chatrčí uvnitř ghetta, tam, kde chodí děti bosé,

kam nanejvýš každodenně jenom bída zavítá,

jednoho dne přišel svátek, velké štěstí událo se,

přijela tam čtyři auta, měla nápis Charita.

Dětem jídlo rozdávali, také pouzdra s pastelkami,

na každého jedno zbylo, až na malou holčičku.

Smutně stála, nechápala, běžela se zeptat mámy,

ta ji k sobě přivinula, utřela jí slzičku.

Slza se pak vypařila, ocitla se na nebíčku,

v pestrou duhu změnila se a navzdory chudobě

na pár minut celé nebe zazářilo pro holčičku.

Své pastelky měla chvilku alespoň v této podobě.

Tuhle duhu připomeň si, když si myslíš, že máš málo,

je to smutek všech těch dětí, na které se nedostalo.