Ovoce dozrálo, povadly květiny,

podzimní zahradou motýl už nelítá.

V mlhavém oparu zůstal tam jediný,

tesknou má náladu a křídla vrásčitá.

Je celý prochladlý, na léto vzpomíná,

na to, jak vznášel se s jinými motýly.

Slunce dnes nevyjde, zkáza teď začíná,

až kapky dešťové dopadnou za chvíli.

Dříve než studený den přejde do noci,

motýl už více se zániku nebrání.

Uprostřed zahrady jak symbol bezmoci

čeká jen lhostejně na příchod stmívání.

S posledním záchvěvem těch křídel motýlích

tma všechno pohltí a déšť se změní v sníh...