Podzimní sluníčko už skoro nehřeje,

studený vlezlý déšť teplo v nás ubíjí,

tmy stále přibývá, ztrácí se naděje,

zima je na krku, ne všichni přežijí.

Ještě se nadechnout, dokud je listopad...

Zdáli již zaznívá žalostné rekviem.

Až přijde prosinec, nastane volný pád,

jak zralé ovoce o zem se rozbijem.

Přijdou dny mrazivé, srdce nám vykostí,

čeká nás zimní čas, kdy všechno zaniká.

Pak naše torza jen hyeny pohostí,

poslední zbytky snů beznaděj spolyká.

Než první vločky nám ve vlasech přistanou,

v ústech se sladká chuť promění na slanou.