Po letech jdu navštívit tě, zarachotil v zámku klíč,

až po delším zaváhání pustil jsi mě k sobě dál.

Bývali jsme kamarádi, ale to je dávno pryč,

nikdy jsem ti neodpustil, jak ses kdysi zachoval.

Společně jsme tenkrát znali dívku, co jsem měl moc rád…

Svedl jsi ji jen tak z nudy, dal tím vale všem mým snům,

zbavil ses jí za pár týdnů jako cynik bez zásad,

zlomil jsi jí její srdce, připravil ji o rozum.

Prožívala roky dlouhé sama v péči ústavní,

až do smrti dobrovolné nenalezla v duši klid.

Já si v sobě navždy nesu vše, co bylo krásné v ní,

léta jsem se odhodlával, dneska to chci vyřešit.

Přijel jsem si zavzpomínat, co jsi zač, už dobře vím,

nejdřív všechno probereme – a potom tě zastřelím.