Celé dny nudí se princezna ve věži,

čte si a vyšívá, na harfu hraje.

Jakmile zjistí, že nikdo ji nestřeží,

jde zkoumat běžného života taje.

Z hradních zdí studených utíká v převleku,

svoji ctnost šlechtickou lhostejně riskne.

Celá se chvěje a touží po doteku,

k mládencům z podhradí v krčmě se tiskne.

Víno jí opojně vystoupá do hlavy,

smilníkům prodá se jen za pár zlatek.

Po noci plné té nejpustší zábavy

na hrad pak vrátí se, v duši má zmatek.

Další den srdce jí ztvrdne jak skála

a nechá popravit ty, s nimiž spala.