Jsme jako sochy ve tmě, rozbité, oprýskané,

modlitby v hrdle hnijí, mění se v řeči sprosté,

vstříc konci ve dvou jdeme, ďábel je na čekané,

půlnoc je naše dítě, co nikdy nevyroste.

Naše tma voní sexem, vínem a provokací,

démony pokoušíme, zvrhlí do morku kostí...

Hvězdy souloží spolu a měsíc stíny zvrací,

hledáme dno svých duší, špinaví od marnosti.

Jednou za smrtí půjdu, jak chlípník za milenkou,

ty rovněž toužíš po ní tak jako po milenci.

Až na tvou rakev vzkazy napíšu černou rtěnkou,

bude to projev díků za tvoji dekadenci.

Prokletí věčné čeká, osudem je to dané...

Půlnoc je naše dítě, co sirotkem se stane.