Zaklínadlo jsem našel v knize, kterou jsem koupil,

odříkal jsem ta slova a za prudkého jasu

rozevřela se stěna a do pokoje vstoupil

ten, s kým jsem si přál mluvit, démon ze starých časů.

Měl temné kruté oči, ptal se, jaké mám přání,

sdělil jsem jméno dívky, po níž jsem marně toužil.

Když dopřeje mi možnost mít ji zde bez váhání,

tak podle platné smlouvy mou duši si zasloužil.

Dívka tu náhle stála a byla k dispozici,

démon odvrátil oči, dokud jsem hotov nebyl.

Jakmile ten akt skončil, svou odměnu chtěl vzít si,

pak pochopil, že prohrál a zuřivě se šklebil.

Ten výraz jeho očí mu ještě více ztemněl...

Řekl: "Ty podvodníku, nikdy jsi duši neměl."