Na hlavě šátek nosívá, nijak se ale nestydí

za to, že je dnes bez vlasů, vždyť je to součást boje.

Většinu času proleží, jednou za týden uklidí

a vždy, než oči zamhouří, opakuje si, kdo je.

Živí ji pevná jistota, že nad nemocí vyhraje,

nad rakovinou, která ji teď v mládí dala výzvu.

Nebalí to a nefňuká, a sama k sobě tvrdá je,

z předchozích bitev životních už má nejednu jizvu. 

Rodiče kdysi ztratila ve věku pouhých osmi let,

a léta v dětském domově uvnitř ji zocelila.

Je zvyklá svoji naději přes hory, doly přenášet,

má nekonečnou touhu žít a v tom je její síla.

Smrti, která ji obchází, nehodlá dávat šanci,

srdcem svým denně naslouchá, jak život zve ji k tanci.