Na kraji vsi šedoskalské stojí kostel s malou věží,

ve dne v noci otevřený, kdykoliv tam můžeš jít.

Před kněžími zdejší lidé svatostánek dobře střeží,

věří, že je možné přímo s Bohem srdce propojit.

Jeden farář kdysi dávno v kostele pěl o spasení,

říkal, že má blízko k Bohu, šlo mu jen o vlastní moc.

Nebesa ho nespasila, zavřeli ho do vězení,

malé hochy k sobě lákal, s kterými pak trávil noc.

Od těch dob se vesničané obejdou bez prostředníka,

stačí vstoupit do kostela a mít srdce na dlani.

Vědí, že i bez faráře pravá víra nezaniká:

když máš duši nezákeřnou, stvořitel tě ochrání.

Prozřetelnost napoví jim, kdy je čas se pomodlit,

kostelní zvon v pravou chvíli samovolně začne bít.