Za nepoznaným závojem je svět, co nemá jméno,

i když ho nelze obsáhnout, existence z něj prýští.

Své kořeny tam všechno má, co bylo vytvořeno,

domovem je pro vesmíry minulé i ty příští.

Odsud, z královské koruny začíná proudit Bytí,

v podobě, která zůstává našemu zraku skrytá.

Bez obsahu se rozlévá, budoucí tvary sytí,

dlouho však ještě potrvá, než vznikne realita.

Z kořenů nejdřív vytryskne proud síly nespoutané,

do ztracena by zmizela bez formy, co tvar dává.

Teprve z jejich spojení rovnováha se stane,

v trojúhelníku posvátném tají se Boží sláva.

Větve stromu pak směřují z hlubin bezčasých, věčných

do nejmenšího atomu i dálav nekonečných...