Dlouho jsem byl jen v útlumu, dlouho spal spánkem věčným...

Je těžké poznat sebe sám, když nic jiného není,

stát se v naprosté prázdnotě čímkoliv výjimečným.

Jedinou spásou zůstalo pustit se do dělení.

Proto jsem další prázdnotu stvořil ve věčném ráji,

předstíral, že ta nová část je pro mě něčím cizím,

od sebe jsem ji oddělil a prozatím se vzdal jí,

jen se zájmem jsem sledoval, jak sám pro sebe mizím.

Přestože jsem se tvářil dál, jako že nejsem celý,

tak moje vnitřní jednota nebyla narušena.

Navenek všechny bytosti stvoření uviděly,

ve věčnosti jsem zůstával bez tvaru, beze jména.

První impulz jsem odeslal, pak jsem se stáhnul zpět,

lidé mě Bohem nazvali - a takhle vznikl svět...