V hodinách kolem půlnoci, kdy samo peklo na svět sahá,

a hříšnice i hříšníky žádná vyšší moc nehlídá,

tajemná bytost vášnivá navštívila mě zcela nahá,

pak přicházela každou noc vzít si část mého libida.

Neměl jsem vůle dostatek, abych jí nějak odporoval,

potrpěla si na chvíle té nejzvrhlejší zábavy.

Rozkoší jsem vždy omdléval, ráno jsem si jen pamatoval,

že její prsty voněly po chtivém ženském pohlaví.

Zvala mou duši do pekel, za odměnu mi nabízela

v každé mé další extázi pocit doposud neznámý.

Pravidelně jsem upíjel všechny šťávy z chlípného těla

a její silné orgasmy vracely se jak tsunami.

Byla to pouze sukuba, esence všech mých milenek,

ten věčný přetlak hormonů, nemoc, na kterou není lék...