Držím tě v náručí, jsi bezbranná a malá,

už skoro nepláčeš, máš obličejík bledý...

V bolestech potají já život jsem ti dala,

teď tě tu odložím, vidím tě naposledy.

Jsem slabá, nemožná, nezvládla bych být máma,

budu vždy jednou z těch, co po podnájmech bydlí.

Svým trpkým životem klopýtat musím sama,

ti, kdo mě odsoudí, pomoc by nenabídli.

To, co nás pojilo, nebude naplněno,

jen pár slov posledních povědět jsem ti chtěla.

Nikdy se nedozvím, jaké ti dají jméno,

snad budeš štěstí mít větší, než já jsem měla.

"Sbohem" teď zašeptám, oči se v slzách topí,

do tmy se vytratím a nezanechám stopy...