Stmívá se a do večera tiše zvoní umíráček...

Kluci, holky, co ho slyší, zapalují v oknech svíčku.

Jeho zvuk jak varování rozléhá se zemí hraček,

neúprosný smutek padl do tmy dětských pokojíčků.

Plyšáci všech velikostí náhle slzy v očích mají,

společně pak s medvídky a s autíčky a panenkami

k poslednímu odpočinku do krabic se ukládají.

Slunce víckrát neuvidí, zůstanou tam navždy sami.

Svět už volá a ta výzva jak nemoc se duší šíří,

s chutí první cigarety pohádky jsou překonané.

Říši hravé fantazie zničit anděl zkázy míří,

kouzlo dosud nezmizelo, brzy se to ale stane.

Zatímco se ještě třpytí hvězdičky na dětském nebi,

cynická tvář dospělosti někde v dáli už se šklebí.