Kráčel jsem po hřbitově jedno nedělní ráno,

náhle jsem oči stranou otočil na chviličku,

kde na náhrobní desce tam zlatě bylo psáno:

"Vždycky, když za mnou přijdeš, tak sfoukni moji svíčku."

Po chvíli na tom místě stárnoucí žena stála,

zoufalý smutný výraz, strhané rysy měla.

Poklekla a pak zhasla svíčku, která zde plála,

hned na to z jejích rukou znovu se rozhořela.

Na můj tázavý pohled smutně mi povídala,

že její milý z mládí pod zemí tady leží.

Žil tehdy jenom pro ni, a když mu sbohem dala,

napsal, že na životě už mu dál nezáleží.

Od těch dob bolest v srdci s pocitem viny snáší,

jak jeho život kdysi tu svíčku denně zháší.