Svět plný pestrých barev dnes vidím černobíle,

došel jsem na kraj země a přede mnou je sráz.

Můj pohár už je prázdný, tíží mě každá chvíle,

smrt na mě v dáli mává, čeká jen na souhlas.

Uniknout tam, kam půjde každý z nás bez rozdílu,

vyřeší všechno naráz - žít není povinné.

Jen jediný tah břitvou a smutek ztratí sílu,

jen jediný skok do tmy a bolest pomine.

Je útěchou mít právo kdykoliv projít branou,

po cestě z ostrých střepů odejít bez příprav

a říci prostě "sbohem" namísto "na shledanou".

Úlevné odmlčení bude můj epitaf.

Těžko se čelí výzvě svůj pobyt tady zkrátit,

když láska nemá smysl a není už co ztratit.