Na pobřeží všech možností vlny si hrají s troskami,

které hurikán života do písku času vyvrhl.

Z vraků dálek tam vysypal vše, co zůstalo za námi,

uchopil plán cest vysněných a na kusy ho roztrhl.

Tak celá naše minulost leží v tom smutném zálivu,

další plavba se nekoná, navždycky tam už zůstane.

Odmítáme se smířit s tím, že dávno nejsme naživu,

věříme, že k nám odněkud přiletí kruhy záchranné.

Během večerní procházky, kdy šouráme se o holi,

nostalgicky se díváme na moře, co jsme zdolali.

Rány v místech, kde byly sny, znavenou mysl nebolí,

oheň, co navždy vyhasl, už těžko něco zapálí.

Když vracíme se do svých zdí, vždy nutkání nás ovládá,

ještě jednou se ohlédnout na slunce, které zapadá.