Odjakživa ho lákají zamrzlé klíny jeptišek,

pod černobílým hábitem voňavá těla nevinná,

kůže bez slunce vybledlá a dole hustý kožíšek...

V místech, kam může jenom Bůh, je nedotčená krajina.

Zmocňuje se ho nutkání, kdy mívá plány dráždivé

za klášterní zdi proniknout a zjišťovat tam potají,

zda žije se tu bez hříchu či nakolik jsou pravdivé

vtipy, které se o mrkvích nebo o svíčkách říkají.

Do ložnic mladých novicek vnikl by pod tmy pláštíkem,

a s Bohem v jejich rozkrocích pak diskutoval o kráse,

jen na chvíli tam zabloudil rukou anebo jazykem,

Stvořiteli dál ponechal, co uvnitř ženství skrývá se.

Než se mu to však vyplní, nejspíš se hodně načeká,

z půjčovny roucho řeholní milenkám aspoň navléká...